25. 7. 1984: Světlana Savická jako první žena ve volném kosmickém prostoru

22. červenec 2021
Přírodní vědy
Autor článku: Martina Němcová
25. 7. 1984: Světlana Savická jako první žena ve volném kosmickém prostoru

Výstup absolvovala během mise Sojuzu T-12 k sovětské orbitální stanici Saljut 7. Výstup trval tři hodiny a 35 minut. V otevřeném kosmu společně s velitelem letu Vladimirem Džanibekovem uskutečnili několik pokusů se svařováním a dokončili opravu pohonného systému stanice.

Parašutistka a pilotka

Světlana Jevgeňjevna Savickaja se narodila 8. srpna 1948 do prominentní moskevské rodiny. Její otec Jevgenij byl dvojnásobným hrdinou Sovětského svazu, který během války odlétal 24 úspěšných bojových misí, a později se stal maršálem letectva. Matka Lýdia byla ženou v domácnosti, ale vedla i moskevskou buňku komunistické strany. Světlana v sobě nesla otcovy geny, a tak se tajně v šestnácti letech přihlásila do výsadkářského klubu. Její otec na to přišel, když objevil parašutistický nůž ve školním batohu své dcery. V její zálibě ji podpořil a Světlana za první rok uskutečnila 450 seskoků s padákem.

Po maturitě započala studium na Moskevském leteckém institutu, kde se zaměřila na konstrukce letadel. K tomu začala létat. Naučila se ovládat více než 20 typů letadel. Byla členkou leteckého akrobatického týmu SSSR, v roce 1970 se stala mistryní světa s letounem Jak-18,  v roce 1971 získala licenci leteckého instruktora a po dokončení studia v roce 1972 pokračovala na škole pro testovací piloty při Institutu leteckého výzkumu. Mezitím se nadále věnovala parašutismu a rozvíjela jej do té míry, že v roce 1965 uskutečnila tři rekordní stratosférické seskoky z výšek až 14 250 m. Po studiích a leteckém výcviku získala práci jako testovací pilotka u věhlasné konstrukční kanceláře Jakovlev. Nadto všechno mezi lety 1974 – 1981 vytvořila dlouhou řadu rychlostních a výškových světových rekordů s proudovými i raketovými letouny, například jako první žena dosáhla rychlosti 2 683 km/h v letounu MiG-25.

Kosmonautka a svářečka

V roce 1979 Sovětský svaz pořádal po téměř dvou desetiletích druhé kolo výběru ženských kosmonautů a v roce 1980 byla Světlana Savická spolu s několika dalšími ženami vybrána. Nakonec se však stala jedinou, která se do kosmu podívala. Pouhé dva roky poté, krátce po dokončení základního výcviku, Světlana vstoupila do historie jako druhá žena ve vesmíru, když se spolu se dvěma kolegy na palubě Sojuzu T-7 vydala na návštěvu stanice Saljut 7. Poprvé v historii tak ve vesmíru byla smíšená posádka. Světlana se na palubě Saljutu od svých kolegů dočkala džentlmenství i sexistických vtípků, které jasně dávaly najevo, že sovětští kosmonauti ji i přes respekt k jejím profesním kvalitám vnímají především jako ženu. Když dorazili na Saljut 7, Valentin Lebeděv jí dal zástěru a řekl „pusť se do práce“. Savická to komentovala v rozhovoru pro Baltimore Sun v roce 1995: „Velmi rychle jsem s ním nastavila pracovní a profesionální vztah.“

Pouhé dva roky po své premiéře vyrazila na oběžnou dráhu znovu, tentokrát na palubě Sojuzu T-12, a jejím cílem byl opět Saljut 7. Historický výstup do volného kosmu trval 3 hodiny a 35 minut a Světlana při něm se svým kolegou uskutečnila několik pokusů se svářením a řezáním kovů. Zkoušela ruční zařízení, které mělo za úkol svařovat, řezat a pájet různé kovové součásti. Bylo vyvinuto v Patonově Institutu v Kyjevě na Ukrajině. Udělala 6 řezů do titanových a ocelových destiček o síle půl milimetru, udělala dva zkušební svary s pomocí cínu a olova. Zkoušela postupy, které by jednou mohli používat třeba stavitelé budoucích kosmických stanic, montéři nebo opraváři. Na závěr svého výstupu odebrala různé kazety se vzorky, které byly dlouhodobě vystavené na povrchu orbitální stanice Saljut 7, a s nimi se vrátila na její palubu.

„Někteří kolegové z kosmického programu se divili, že chceme svářet. Varovali, že si propálíme skafandr nebo že poškodíme plášť stanice. Lidi taky naznačovali, že taková práce se pro ženu nehodí. Po mém letu tyhle řeči utichly,“ vzpomíná Savická.

Koncem 80. let se komunistka Savická stala poslankyní. Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, podotkla, jak je ráda, že se toho její rodiče nedožili. V roce 1993 opustila ruské vzdušné síly s hodností majora. Později působila na moskevském leteckém institutu a ve vedení výboru pro obranu Státní dumy. Je stále poslankyní, je vdaná, má syna Konstantina, který se narodil v roce 1986. Planetka 4118 Sveta je pojmenována po ní.

 

Vůbec prvním člověkem ve vesmíru byl roku 1961 Jurij Gagarin. Prvním, kdo vystoupil do volného kosmického prostoru, se stal v březnu 1965 rovněž sovětský kosmonaut – Alexej Leonov.

První ženou ve vesmíru byla sovětská kosmonautka Valentina Těreškovová.  Jako první americká astronautka, a třetí žena na světě, vyletěla do vesmíru v červnu 1983 Sally Rideová. První Američankou v otevřeném kosmu byla v říjnu 1984 členka posádky raketoplánu Challenger Kathryn Sullivanová.

Článek byl zpracován s využitím následujících zdrojů:

ČTK

Irozhlas

Kosmonautix

Wikipedia

Fotky: fotobanka Profimedia