Narcis v postmoderním věku. Mediologická analýza způsobu zobrazování mužů a žen v současném akčním sci-fi z pohledu Freudovy teorie narcistické osobnosti.
Masarykova univerzita
Fakulta sociálních studií
Katedra mediálních studií a žurnalistiky
Problém reprezentace v akčním scifi-filmu
Kyborg jako nová forma i možné řešení narcistické osobnosti
Marika Blažková
Brno 2005
Existuje nějaká spojitost mezi tím, jak jsou zobrazována s technologií propojená těla a vytvořeným předobrazem ideálního hrdiny v žánru akčního sci-fi s teorií narcismu? Je kyborg pouze virtuálním zjevem či tím, co Manuel Castells (1996) označuje „reálnou virtualitou“?
Současná populární kultura klade důraz na image, kult osobnosti. Být „in“, držet krok s módou, to se nám předkládá jako jeden z předpokladů úspěchu i jako hodnota, pro kterou nás má naše okolí oceňovat. S módou a stylem, které predefinují jiní.
Nový postmoderní důraz na obraz a technokulturu podnítil nutné přehodnocení funkcí a schopností lidského těla. Jeho limity i možné extenze prostřednictvím technologie nalezly své nové možnosti v kybersvětě, kyborzích a kybernetice jako podstatné části postmoderní kultury a vedly k plodným spekulacím o objevení posthumánního těla.
Vědecko-fantastické filmy nastolily v minulosti mnoho témat: boj člověka s roboty, kteří se vymkli kontrole, invazi mimozemských civilizací, přírodní katastrofy, kulturní apokalypsy, klonování, stvoření nové formy života.
Způsob, jak jsou ženy-partnerky hlavního hrdiny i hybatelky příběhu reprezentovány, však ve většině případů připomíná prefabrikovaný fetiš, ke kterému se narcistická osobnost může upnout a snít svůj sen o dosažení stejné dokonalosti a úspěchu.
Narcistní osobnost získává svůj pokřivený sebe-obraz z „odezírání“ ve svém okolí, které je jeho zrcadlem. K výstavbě své sebúcty potřebuje utvrzení, legitimaci druhých. Výsledek je však čirou reprezentací, zprostředkovaným obrazem sebe sama skrze promluvy a podobu jiných. Je mediovaný stejně jako obrysy jeho postavy na fotografii či jiné reprodukci.
Proliferace různých mediálních mediací a simulací skutečnosti v narcistické kultuře způsobil, že skutečný vztah k událostem, které jedinec chápe jako autentické prožitky, se stal natolik zprostředkovaným, že již dále nemůže rozlišovat mezi skutečným a hyperreálným.
