William Shakespeare: Romeo a Julie jako paradigmatická syntéza kultury
Práce se zaměřuje na odhalení myšlenkových konceptů, které vedly pero W. Shakespeara při psaní románu lásky, která nezvítězila.
Ročníková práce vytvořená na katedře žurnalistiky a mediálních studií na FSS MU v Brně.
Na následujících stránkách se nebudeme zabývat nikým menším, nežli byl William Shakespeare - velikán literárního jeviště 16. a počátku 17. století. Vzhledem k tomu, že jsme pro potřeby problematiky, jíž se nyní hodláme zabývat, zvolili jeho druhé nejslavnější drama,[1] Romeo a Julie, zaměříme se v obecnějších úvahách spíše na jeho činnost spojenou s divadlem a truchloherním tvůrčím vzepětím; snad jen okrajově se pak dotkneme autorových ryze básnických počinů. Pokusíme se uchopovat danou...
Není možné pokoušet se o interpretaci díla v rámci určitého sociokulturního systému a zapomenout přitom na nejpodstatnější fakta ze života a prostředí osobnosti, jež dala textu vzniknout, neboť myšlenky vycházející z jeho imaginace jsou do určité míry determinovány nejenom paradigmatem středověké Anglie v jejím nejširším kontextu, ale i zcela individuálními zkušenostmi, dojmy, případně subjektivními odchylkami či uvědomělou vzpourou proti převládajícímu úzu. V souladu s tímto postulátem se...
Snad jen herec Shakespeare mohl později, za svého působení v Londýně, obdařit své hry tak živelnými dramatickými postavami a situacemi i celými zápletkami, konflikty - interpersonálními (neustálé rozbroje, vzájemné provokování kapuletovců s montekovskou omladinou) i uvnitř osobnosti (Juliin monolog o významu slova "Montek," či pozdější pociťované dilema, zda jako Romeova choť hájit jeho jméno či lkát a spílat mu kvůli vraždě Tybalta). Je pravdou, že dodnes neztrácejí na divadelnosti - zcela...
Shakespearova tvorba je co do přesného časového vymezení zdokumentována ne zcela vyčerpávajícím způsobem. Jisté je, že hra Romeo a Julie byla prvně předváděna na jevištní scéně v letech 1594 - 1595.[1] První autorova dramatická tvorba se dočkala veřejného uvedení v r. 1590, dá se tedy předpokládat, že tragédie milenecké dvojice vznikla někdy mezi lety 1593 až 1594. Proč si Shakespeare vybral ke zpracování v tomto tvůrčím období zrovna příběh nešťastné lásky? Roky 1591 - 4 se podle obecných...
Podle všech známých biografických faktů žil tvůrce alespoň navenek život víceméně klidný a nevýbojný[1] - vše nasvědčuje tomu, že jeho životní běh se spíše podobal úspěšné, ale čím dál pronikavěji hloubavé existenci Michela de Montaigne, jehož vliv můžeme nalézt hlavně v autorově tragické tvorbě, jež je na popředí mého zájmu. Přesto však bylo autorovo žití, jako každého velkého umělce, bohaté na vnitřní inspirace i rozpory, což přenesl do své tvorby vtištěním určitých charakterových znaků...
Romeo a Julie je všeobecně uznávaným největším a nejslavnějším příběhem lásky všech dob. Proto by bylo téměř hříšné, pokud bychom se nepokusili osvětlit trochu více nosné principy tehdejších církevních i politických norem co se uzavírání manželství týče. Rodiče Kapuletovci, jak je Shakespeare ve svém dramatu vylíčil, působí na moderní, svobodomyslnou a emancipovanou ženu konce tisíciletí jako zaslepení samovládci, nebezpeční svým tyranizováním a despotismem pro vlastní děti, které nakonec...
Při pozorném pročítání textu je možné si povšimnout náznaků dějinných pochodů, poznamenaných v soudobé Anglii již 100 let probíhajícími zámořskými objevy, kolonizací, námořním ruchem a čilým zaoceánským obchodem - jinak by Shakespeare nemohl zmiňovat exotická zvířata (např. tygr) či pro Afriku a Jižní Ameriku typické výjevy, neboť by je ani neznal. Již někde na počátku hry přirovnává krásu Julie takto - "...jak v uchu černochově náušnice žhne z tváře její spanilost..." To dokládá procesy...
Není příliš jednoznačné, nakolik Shakespeare sám znal italské reálie - literatura, zabývající se jeho životem, nepodává doklady o jeho návštěvách či pobytech mimo ostrovy. Je tedy obtížné posoudit, zda fragmenty obrazu Itálie, probleskující textem, jsou pouhou projekcí londýnského prostředí, vzpomínkami na vlastní zkušenost s cizím státem či autorskou imaginací vycházející z již zpracovaného a známého příběhu. Přesto si ovšem můžeme o městě Veroně učinit alespoň základní a velmi povšechnou...
Pokusili jsme se alespoň nepatrně a v povrchových rysech zachytit skryté ozvěny údobí, v němž osobnost Williama Shakespeara, patrně největšího dramatika všech dob, žila a nechala se unášet společenskou podmíněností umělecké tvorby. Z jeho hry Romeo a Julie zcela přirozeně prosvítají reálie nejenom italské Verony s její svébytnou kulturou, ale zejména (autorovi bližší) dvorské způsoby alžbětinského dvora. Pokud by milenecká dvojice nemusela podlehnout tragické náhodě, totiž nedoručení vzkazu...
Přehled literárních zdrojů použitých v této studii.
